TVORBA JE NEJVYŠŠÍ CÍL



l´art pour lárt jest uměním pro umění a o to jde i našemu sdružení.



l´art pour lárt jest uměním pro umění a o to jde i našemu sdružení.
GENESIS
KAPITOLA 1.
1) Na počátku byla tma jako v pytli.
2) A řekl Bůh: „Budiž světlo!“ A škrtl sirkou. A bylo světlo
3) Tak byl večer a bylo jitro. Den prvý
4) Řekl také Bůh: „Buď obloha a buď též voda.“
5) I učinil Bůh vodku a oddělil ji od vody. I nazval ji nebem
6) Řekl také Bůh: „Shromážděte vodku v místo Hospodinovo.“
7) I nazval Bůh místo Hospodinovo hospodou. A viděl, že to bylo dobré.
8) Potom řekl Bůh: „Zploďtež se révo, slivoni a tabáku.“ A stalo se.
9) Opět řekl Bůh: „Buďte světla na obloze. Znamení ta na cestě z hospody.
10) I byl večer a bylo jitro. Den čtvrtý.
11) Stvořil Bůh z vod škeble a ze vzduchu ptactvo.
12) A požehnal jim: „Ploďte se a množte se.“ A viděl, že to není dobré.
13) I učinil Bůh zvěř zemskou. Od každého druhu dvé kusů stvořil. Jednomu ptáka a druhému škebli přidělil.
KAPITOLA 2
1) Řekl Bůh: „Učiňme člověka k obrazu svému.“
2) I stvořil Bůh člověka. Muže a ženu, stvořil je.
3) A byla sobota. Den šestý.
4) A bylo jitro. Byla neděle. Když Hospodin viděl, co v sobotu vytvořil, zhrozil se: „U Peruna! Šest dní makám jako vůl a teď zplodím takový zmetek.“
5) I řekl Bůh: „Od tohoto dne nechť jsou, v rámci boje proti zmetkovitosti, soboty volné.“ A stalo se.
6) Plachý Adam vida Evu, utekl. Eva ho hledala, chodila po ráji a volala: „Adam! Adam!“.
7) A dala.
8) Tak se ze světa stal bordel.
9) A zapověděl Bůh Adamovi jísti ze stromu rajského řka: „Z každého stromu jísti budeš, ale z tohohle nejez, sic zblbneš.“
10) A žil Adam se ženou svou šťasten v zemi Eden.
11) Avšak ukecal had Evu, Eva Adama a ze zakázaného stromu pojedli.
12) A zblbli rázem.
13) I řekl Bůh: „Pitomce tu trpět nebudu.“ A vyhnal lidi z ráje.
KAPITOLA 3
1) Porodila Eva Kaina. A Ábela porodila.
2) I byl Ábel pasák a Kain zvoral, co se zvorat dalo.
3) Po mnohých dnech pak stalo se, že Ábel obětoval Hospodinu oběť zápalnou.
4) Ano, i Kain uplácel pána svého.
5) I vzhlédl Bůh na Ábela a na jeho dar.
6) Na Kaina pak se vykašlal.
7) Vzteky potom vetknul Kain Ábelovi, bratru svému, motyku do čela.
8) Hospodin vetknul pak Kainovi znamení do čela.
9) Nosil Kain hrdě po světě svůj roh. Šťasten, že nenosí parohy.
KAPITOLA 4.
1) I množilo se plémě Adamovo. Víc a víc.
2) A pravil Bůh člověku: „Učiním tebe i plemeno tvé šťastným. Odměnou pak chci věstě tisíc lidských životů.“
3) To člověk odmítl a vynalezl si atomovou bombu.
4) I viděl Bůh mnoho zloby na Zemi. Litoval, že učinil člověka na zemi a bolest měl v srdci svém.
5)
—————
—————
—————
O kouzelném dědečkovi Andrejovi
IMRICH VOJAR
Za devíti horami a desíti řekami žil ve své doškové chaloupce na Větrné hůrce kouzelný dědeček Andrej. Žil sám, neboť již před mnoha lety ho žena opustila zesnutím. Také děti vlastní hnízdečka vybudovaly a na svého otce již ani nevzpomněli. Děd Andrej však byl i ve svých sedm a devadesáti letech pln elánu a vše nač sáhl se mu dařilo. Drůbež choval, o čuníka se staral, políčko osel, zkrátka žil si jako v pohádce. Přesto se mu po čase po lidech zastesklo. Rozhodl se proto, že do světa půjde. A také hned tak učinil. Drůbež prodal, prase zabil, úrodu sklidil, do zahrádky krtka nasadil, zabijačku do uzlíku uvázal, chaloupku na petlici zamkl a vyrazil. Na rozcestí cest se ještě jednou ohlédl. Slzu z tváře slízl. ´Však já se ještě vrátím.´říkal si v duchu.
Dlouho chodil Andrej po kraji. Mezi lidmi pobýval. Kam přišel, tam ruce k dílu přiložil. Náladu pozvedl, radou pomohl. I jinak užitečný byl. Jen kouzla po něm nikdo nechtěl a to ho dost mrzelo, neboť jako kouzelný dědeček první kategorie měl být na co pyšný. Až jednou!
To přišel do města Frýdlantu. Uondán a hladov, neboť v ruksaku mu již nezůstala ani jitrnička, zazvonil u prvních dveří. Otevřela mu hospodyně. Když spatřila Andreje zničeného u dveří stát, do domu ho pozvala, ke stolu posadila a muže zavolala. Hospodář Vávra, jak se tento šlechetný muž jmenoval, přišel. Ruce měl od šmíru umazané, neboť svou fordku ošetřoval a o zdraví se jí staral. Spatřiv Andreje, ženě přikázal: „Stará, lečo ohřej a najíst mu dej!“
Poslechla žena chotě svého. Do misky lečo dala a do sklenice víno nalila. Děd Andrej se hned do jídla pustil. Chutnalo mu. Když dojedl, odsunul misku, víno dopil, hubu do vousů utřel a pravil: „Děkuji vám, lidé dobří, za tu skvělou hostinu. Abyste si však nemysleli, že tu budu žrát zadarmo, splním vám jedno přání, ale jen to, které vám ze srdce vzejde.“
Vávra se velice podivil těmto slovům a s ostychem řekl: „Nevím, co bychom si mohli přát. Vše, co potřebujeme, máme. Snad jen....jen děti nemáme.“
Tvář dědy Andreje se rozzářila: „Máš je mít.“ Toto kouzlo prováděl nejraději.
„Dej mi volný pokoj s lůžkem a odveď tam ženu.“
Vávra poslal ženu do ložnice. Andrej vstal od stolu a se slovy: „Teď se modli, ať se dílo podaří.“ odklusal za hospodyní.
Dlouho předlouho postával Vávra v předsíni. Dlouho předlouho Andrej čaroval. Po čase dveře do světnice se odkryly a v nich žena hospodářova stála. Veselá a rozjařená. A za ní na kavalci Andrej leží a heká: „Jó, to není jako za starých časů, kdy jsem mohl čarovat i šestkrát za noc. Dnes to máte, milostivá, jen třikrát.“
Později, jakmile se mohl postavit na nohy, přišel do kuchyně.
„Za to, že máš tak šikovnou ženu si zasloužíš odměnu. Zde máš kouzelný měšec, který nikdy nebude prázdný - pokud z něj nic neutratíš.“ Řekl Vávrovi a hodil na stůl váček s penězi a odešel.
Vávra si oblékl zimník, natáhl válenky, nasadil beranici a hurá do krčmy. V hostinci se dal do řeči se sousedem Horákem, jenž zde vysedával už od časného rána. Pěkně za tepla mu všechno vyrozprávěl. Jak našli dědu Andreje, jak ho pohostili, jak se jim odměnil, jak se ženou..., zkrátka všechno mu řekl.
Soused Horák poslouchal, aby mu ani slovíčko neuniklo. V hlavě se mu rodil plán. Proč by také on nemohl dostat nějaký měšec, nebo možná i truhlu. Zrovna včera jsem zabíjel, pro Andreje se jistě něco najde, myslel si. Hned jak přišel domu, vzbudil ženu: „Chystej jelita, budeme mít hosta.“ Toto dořekl, vtom crrr...někdo zvoní. Horáková jde otevřít. Po chvilce se vrací a zhnuseně si odplivává: „Kdejakej žebrák nám sem poleze a ještě se nám představí, prej Andrej. Co je mi do toho?“
„Ó, ženo hloupá, co jsi to ztropila? Hosta jsi vyhnala.“
Horák do chumelenice vyběhl a dědu volal: „Andreji, vrať se! Vrať se!“
„Kam bych se vracel, dyť jsem tady.“
Děda promrzlý u kolny stál a zimou se klepal.
„Pojďte se ohřát.“
Horák chytl Andreje lehce za předloktí a odvedl si jej do chalupy. Za stůl ho posadil, jelítky pohostil a slivovicí rozpaloval. Děd Andrej se brzy ožral, jak zákon káže. Zpitý šeptal Horákovi: „E...Estli...ceš...tak ti splním jendo , vlastně jedno přání, ale jen to,co ti pude vod srce....é.“
Na to ovšem Horák čekal.
„Chci být bohatej.“
„Depak...to ti nejde vod srce...é....“
„Tak chci mít velkej hotel.“
„Zamítá se.“
„Tak aspoň pěknej bourák.“
„Hochu, zapomínáš na srce...“
Takový postoj ovšem Horáka nakrkl: „Víš co, Andreji, tak se třeba poser.“
Kouzelný dědeček přání splnil. Zasmradil chalupu tak, že i tchoři se ji z dálky vyhýbali.
A jak to bylo dál? Děd Andrej se ještě nějaký čas toulal po světě a pak se vrátil domu, kde začal opět hospodařit. Manželům Vávrovým se narodila krásná dvojčata. A soused Horák? Ten dlouho větral chalupu a jestli nevyvětral, tak tam větrá do dnes.
Filmparáda 2008
Planeta opic
volba Miss
Jurský park
parlament
Vynález zkázy
státní rozpočet
Nepřítel pod námi
přístup poslanců k voličům
Cesta do pravěku
ekonomická reforma
Dnes neordinuji
Dr.David Ráth
Neslyším zlo, nevidím zlo
přístup koalice k p. Čunkovi
Ostře sledované vlaky
hospodaření Českých drah
Prohnilí proti prohnilým
volby 2008
Dobré ráno, Vietname
Tržnice v Praze-Libuši
Planeta opic
pijácké aféry poslanců
Rudé horko
Volební úspěchy komunistů
Total Recall
předvolební sliby