Povídky

 Komtesa von Rohož a její cvičená gorila

Imrich Vojar

Milý čtenáři, dovol, abych tě seznámil s hlavními postavami tohoto krvavého dramatu. Tou veskrze kladnou postavou na jedné straně jsem Já. Roztomilý a veselý člověk se srdcem na dlani. Mým velkým nedostatkem je silná krátkozrakost a ta byla příčinou rozpoutaného běsnění řádící gorily.

Na straně druhé pak moje sousedka Muchomůrka Jízlivá, bezpohlavní tvor domnívající se, že je dámou. Odtud i její přezdívka Komtesa. Druhá část její přezdívky je odvozená od její záliby manipulovat lidmi. Jelikož však jediný člověk, kterého je schopná kočírovat je její gorila, ovládá Komtesa aspoň šachy s rohožkami. Nikdo, krom Muchomůrky, nezná pravidla této hry. Jisto je, že předložka z přízemí se objeví v pátém patře a naopak. Komtesa von Rohož je panovačná, pomlouvačná, vztahovačná a v neposlední řadě peněz lačná. Ve svém soukromém komunismu za opancéřovanými dveřmi s šesti zámky, pěti petlicemi a rolí ostnatého drátu si hňácá svou kuličku trusu a neustále se utvrzuje v přesvědčení, že žije spokojený a šťastný život. Celý tento popisující odstaveček se pak dá shrnout do jediné věty. Moje sousedka je esencí zla.

Třetí osobou v tomto příběhu je Tonda Jízlivý. Před několika lety to byl naprosto normální chlap zamýšlející se nad tím, zda si vybral tu správnou ženu. Dnes však, přetaven Komtesou v nového člověka, nemyslí. Za něj myslí manželka. A když je hodný, tak mu jeho žena i dá. Během deseti let trvajícího manželství mu dala už třikrát. Z těchto několika spojení vznikli tři chlapci Kašpar, Melichar a Baltazar. Ti jsou pro náš příběh nedůležití.

A nyní seďte tiše a poslouchejte. Byl krásný slunečný den a Já vedl ze školy svou dcerku Kateřinu, novopečenou školačku dychtící po vzdělání. Při chůzi jsme se bavili tím, že jsme počítali patra okolostojících paneláků. V jednom z oken jsem spatřil dvě děti, které seděli v okně a stříkali na lidi vodu ze stříkacích pistolek. Výjev jsem ukázal kačence a oba jsme se tomu upřímně smáli. Bohužel jsem si pro svou krátkozrakost nevšiml, že mezi námi a panelákem se objevila Muchomůrka se svými třemi syny. V její připitomělé hlavě se nemohlo vykrystalizovat nic jiného, než poznání, že jsem ji právě před svou dcerou pohanil a potupil. Když přišla blíž a já poznal, kdo přede mnou stojí, uvědomil jsem si jak tato genetická zrůda uvažuje a počal se obávat věcí příštích. Žel jsem se nemýlil.

Komtesa po příchodu domu popsala mne své gorile jako toho nejtěžšího zločince nejhrubšího zrna, který ji pomluvil, poplival, okradl a znásilnil. Její muž nereagoval. Muchomůrka nasadila zbraně větší ráže. Prohlásila, že jsem ho označil za svalnatého tupouna, který by měl víc přemýšlet a míň cvičit. To ho probudilo z letargie a řekl, že takto bych se o něm vyjadřovat neměl. Poté znovu upadl do duševní prázdnoty.

Až po příslibu milování gorila procitla. Tonda si uvědomil, že v této pětiletce by to bylo již po druhé, a s myšlenkou na příjemně strávených třicet sekund vyběhl z bytu. Protože byl velmi silně nadržený, nezdržoval se zvoněním a rovnou vykopl dveře. Mluvení mu činilo problémy, tak přistoupil k činům. Uchopil do svých chlupatých pracek mou hlavu a třískal s ní o zeď. V obraně jsem ho chytil za ucho a kroutil mu s ním. Hned jsem však zjistil, že to není ucho, ale klika od malinkých dvířek do jeho hlavy. Dvířka se otevřela a já na okamžik nahlédl do jeho hlavy. Byla prázdná.

Začal jsem pomalu ztrácet vědomí. Po zdi se rozlévala krvavá šmouha a s ní nafialovělá mazlavá hmota. Obával jsem se, že s hektolitry krve přicházím i o mozek. S vypětím posledních sil jsem zvedl ruku, smočil ve hmotě prst a ten pak olízl. Úlevně jsem si oddychl. To, co se rozlévalo po stěně nebyl mozek. Byly to mé ledviny. Ztratil jsem vědomí.

Po roce života stráveného po špitálech jsem se vracel domu a před našim domem potkal Komtesu. V panice jsem hupsnul do křoví a přepočítal její děti. Byli čtyři.

ČAHOUN A LUSTR

 Imrich Vojar

                Tato příhoda se udála v českolipské restauraci Bílá růže. Seděli jsme s přítelem Jirkou u piva a povídali si, když tu do lokálu vstoupil čahoun, habán, takový dva Polívkové nad sebou, prostě dlouhán. Hlava v nedohlednu. No a já, starý škodolibý jízlivec, pravil Jirkovi: „Dávej pozor, ten chlap se bací hlavou o lustr,“ a má duše cynika se poťouchle zatetelila. Bohužel onen muž se již naučil se svou výškou žít. Uhnul před prvním lustrem, shýbl se před druhým, snadno se vyhnul i třetímu. Usedl ke stolu, učinil objednávku, povečeřel, zaplatil a měl se k odchodu. Ztuhly jsme v očekávání. Leč dotyčné Dlouhé Bidlo nás opět zklamalo. Elegantně prokličkovalo mezi lustry a zmizelo ve dveřích.

Mé zklamání bylo nedozírné, leč co to? Dlouhán se vrací. Samozřejmě, na stole, kde před chvílí seděl, leží zapomenutá čepice. Opět číhám, teď to, sakra, musí přijít. Bohužel i tentokrát zvládl trať bez ztráty kytičky, sebral čepici, otočil se a PRÁSK. Zásah byl přesný, muž se zapotácel a lustr se divoce rozhoupal. Na zem spadlo jedno stínítko. Dusím se smíchy. Otřesený muž se snaží stínítko nasadit. Místo toho se mu však daří ulomit jedno rameno svítidla. Řvu smíchy. Nyní vstává můj přítel Jiří a chystá se neznámému nešťastníkovi pomoci. Já ho varuji: „Jirko, zůstaň sedět. Víš dobře, že jsi nemehlo, na co sáhneš, to zvoráš.“ On však nedbá. Chápe se spadlého stínítka i utrženého ramene. Vše se snaží vsadit zpět do lustru. Zatlačí a .....PRÁSK, řítí se k zemi i s urvaným lustrem. Už řvu jako tur, když v tom ....PRÁSK, pode mnou se hroutí židle, která nevydržela šestý stupeň Richterovy stupnice smíchotřesení.

KATEGORIZACE   STRAŠIDEL,   KONKRÉTNÍ   PŘÍKLADY   A SOCIOLOGIE JEJICH CHOVÁNÍ PŘI SETKÁNÍ S ČLOVĚKEM.

Přednáška  Imricha Vojara  přednesená na semináři spiritistické  sekce  Klubu  Astrál  ve Hvězdném městečku.

         Vážení přítomní i nepřítomní, drazí hosté,

již dvacet let se zabývám oblastí, či spíše vědeckou disciplínou, která byla v naši zemi dlouhá léta tabuizována a dokonce odvrhována a označovaná za pavědu. Výsledky mé práce Československá akademie věd odmítla a označila za paskvil zesměšňující vědecké a kulturní poznatky civilizované komunity.

            Já se však nevzdávám. Dál neúnavně jezdím po vlastech českých, moravskoslezských i hornouherských a zaznamenávám řádění malých českých strašidel. To však neznamená, že jinde ve světě. Jsou! Bohužel já sám jsem příliš dlouho neměl možnost je poznat a ze všech  světových znám především ta socialistická a postkomunistická.

            V bývalém Sovětském svazu se mi podařilo objevit mnoho strašidel. Z nich bych chtěl upozornit na dvě všeobecně známá. Prvním z přízraků je Opilý kolchozník, milé to bezduché stvoření zjevující se po celých čtyřiadvacet hodin. Naprosto neškodný!

            Druhé strašidlo už je ovšem nebezpečné. Bezhlavý byrokrat se zjevuje od sedmé hodiny ranní do třetí hodiny po poledni. Vždy v úterý a ve čtvrtek a to ve všech obcích a městech Země, kde včera znamená něco jiného než u nás. Je velice těžké toto strašidlo zlikvidovat.

            Přejděmež však ke strašidlům domácím. Všechna strašidla dělím na dvě základní skupiny.

A. strašidla životná

B. strašidla neživotná

            Toto označení nechť je však chápáno jen abstraktně, neboť ve skutečnosti jsou neživotná všechna strašidla, tedy i strašidla životná. Je to pouze označení jejich formy zjevování se. Strašidla z jednotlivých skupin řádí izolovaně a jen ve zcela výjimečných případech je lze vystopovat v symbióze. Takovou výjimkou jsou Mrtví milenci z, kdysi honosné, dnes již zřícené Volmanovi vily v Mimoni. Ona, patří do skupiny A a zjevuje se jako nahá ženská postava. Z mokrých vlasů i těla ji stéká neustále voda. Bloudí po zřícených místnostech a tiše naříká. On se vyskytuje v poněkud pasívní formě krvavé skvrny zjevující se na stropě, z níž se rudé kapky k zemi řinou. Patří tudíž do skupiny B.

            Podle povahy dělíme pak strašidla skupiny A na stoiky, flegmatiky, choleriky a melancholiky. Nejpočetnějšími skupinami jsou poslední dvě jmenované.

            Flegmatická strašidla tvoří samostatnou kastu a vyznačují se lhostejností vůči společnosti jiných strašidel. Jsou to samotáři a dobráci. Do této kategorie lze zařadit i Zpívajícího trampa, kterého jsem objevil v Adršpašských skalách. Krátce po setmění jsem zaslechl tichý nápěv staré trampské písně.

„-ehla - o -o-as-i

-adá- -oud -a- -ně-i-í

-e-e dě-če -ou.

-ko-a e ten -elu- áný

nel-e o-e-j-ou-.“

            Šel jsem za hlasem a v hluboké průrvě ho objevil. Zahučel sem zaživa a hlady skonal. Dobře jsem si ho prohlédl i přes stále se zhušťující tmu. U ohně seděl, na kytaru hrál a zpíval kostlivec oděn v maskáče a s ledabyle přilepenou žvýkačkou na spodní čelisti.

            Velmi vzácnou sortou jsou strašidla stoická. Vlastně smířené a vyrovnané strašidlo jsem objevil pouze jedno. Je jim Sklerotický čaroděj Balbín z Beskyd. Kdysi dávno požil nápoj nesmrtelnosti, ale bohužel již zapomněl proč.

            Dalším způsobem dělení rozlišíme strašidla kontaktní a nekontaktní. Ze jmenovaných patří mezi kontaktní pouze čaroděj Balbín. Přestože zapomíná, je možné s ním vést dialog na vysoké úrovni.

            Skupina B je výhradně nekontaktní. Tu dále dělím na dvě podskupiny. V prvé podskupině se objevují zjevení ve formě různých předmětů. Například ve Vysokých Tatrách jsem byl ohrožován záludným Valícím se kamením, ve světě známějším pod anglickým označením Rolling Stones. Méně nebezpečná, ale stejně nepříjemná byla i Čoudící kamna v jedné jihočeské hospůdce. Do podskupiny druhé pak zařazuji všechna strašidla primitivní formy smyslového vjemu, a to ať už zrakového, sluchového, chuťového, hmatového, čichového či jiného. Sem krom různých halucinací patří i všelijaké obrazy, zvuky, pachy, chutě doteky atp. Z těch známých sem patří Fata morgána, Vrzající podlaha, Meluzína, Střevní větry, Pavučina ve tmě.

            Další členění na strašidla ofenzívní a defenzívní, či na přeludy konzervativní nebo progresívní je více méně podružné a pro potřeby semináře naprosto bezvýznamné. Děkuji za pozornost

NEZBYTNÉ DESATERO PRO SETKÁNÍ SE STRAŠIDLY

1) Chcete-li strašidla vidět, musíte v ně věřit. Pak je uvidíte i tam, kde vůbec nejsou.

2) Spatříte-li strašidla, bojte se. Uděláte jím tím ohromnou radost.

3) Nesnažte se o dialog. Pokud o to strašidlo bude stát, dá vám to jasně najevo. Avšak pozor, bývají hrozně ukecaná!

4) Nekrmte strašidla. Bílá paní helfenburgská následkem krmení ztloustla natolik, že nebyla schopna vystoupit na  cimbuří a dostala výpověď.

5) Nepodceňujte je! I když mnohá vypadají přitrouble, neskočí vám na žádnou léčku, naopak se v  ní ocitnete sami.

6) Nebraňte jim ve strašení! Každé vytržení z práce musí zdůvodňovat nadřízenému orgánu. A víte dobře, jak problematické je komunikovat s blbcem.

7) Važte si jich! Zpestřují nám život, vždyť i táta socialismu jim vzdal hold v jednom ze svých spisů, jenž začal větou „Strašidlo komunismu obchází světem.“

8) Nesnažte se je vysvobodit z jejich zakletí, většina z nich o to vůbec nestojí.

9) Studujte jejich život. Zaznamenávejte jejich výskyt a snažte se je pochopit.

10) Chraňte strašidla. Patří k ohroženým druhům fantazie.